„Zlato!!! Sů tam kyble zlata!“ Dorak třískl kríglem o stůl tak, až většina piva vylétla směrem ke stropu. Ale trpaslíci jsou zruční a tak ho hned všechno pochytal zpátky. „Ani kapka na zmar!“ usmál se. Rychle se ale vrátil k tématu, který přerušil. „Chlapi. Pome tam!“ Zyrgan se pomalu otočil, zamáčkl slzu, která se mu vždycky v oku objevila, když někde v okolí zaznělo slovo zlato, a hlásí:“Dobré. Vemu svoju rodinu a je nás skoro sto. Ty vem tu svoju a máme aj tři kila. Dohókáme ještě pár známých a to by v tem byla kyjaká bosorbaba aby to nevyšlo… Jak se temu tam nadává? Kartáč?“ Dorak po něm hodil skleněným zrakem. „Khed-rak ty tukane! Na jůch a pak po pravej paprči sik dva týždně pochodu. Sem tam byl, když to skřeti vymleli. Pravda. Scákané jak čůrstěna v lokále, takže mě brali za mrtvýho. Kým som sa probrál, zebral som nohy na ramena a fofrem šupal dom. Včíl som si ale zpomněl, že tam zostali ty pěkný hromady zlata. Tak povidám… Dime tam!!! “
